Slovo autora


Jsou tomu téměř dva roky od myšlenky napsat román o zákulisí změn v životech lidí, kterým je odepřeno společensky nastavenými pravidly nahlédnout do "kuchyně" tvorby zákonů a jejich fungování v praxi.

Dnes již není pochyb, že exekuce ovlivnily životy všech lidí v České republice.

Dnes již všichni víme, že exekuce ovlivnily negativně naše životy.

Ale jen málo lidí může říct, že ví, jak k pozitivním změnám v oblasti vymáhání pohledávek došlo.

Psal se rok 2013, když došlo k zásadnímu obratu. Nesmyslná osobní válka vyhlášená zkroušenou ženou jednoho letního dne čtyři roky zpátky se proměnila v revoluci, která se paradoxně neodehrála na jejím bojišti. Nebylo jiné volby. S měsíčním příjmem dvou tisíc bojuješ o přežití, ať se ti to líbí či nelíbí. Tento boj ti dává moc, pro kterou se vedou krveprolití po celém světě. Moc sama nad sebou, svobody a vědomí. Moc, kterou agresor nikdy nemůže ze své podstaty získat. Otrok vlastní mysli držící v rukou svůj klíč od vlastního vězení závislosti na druhých. Taková je definice agresora, ale i člověka nevědomého. Jenže člověku nevědomému postačí k otevření pár písmenek, pár slov, a chvíle času k zamyšlení. Agresor je ve své sebedestrukci předurčen zániku.

Vzal jsem moc exekutorům. Nejobávanějšímu zlu dnešní doby. Jak dál s touto mocí naložit?

Jednoduše. Rozšířit vědomí druhým. Dát tuto moc druhým.

 

NADKLAM - děti dětem od klamu k prozření

O projektu

Autor románu Revoluce za dva tisíce: Jiří Bezděk

Manažerka projektu a Public relations manager: Eva Urbanovská

Tento projekt vznikl na základě skutečných událostí, s cílem zprůhlednit, osvětlit některé společenské jevy a s cílem podpořit samostatnost institucí i jedinců tvořit svět kolem nikoli staticky, setrvačně, ale s citem pro moudrost a potřeby základních lidských práv.
Na pozadí se odehrává příběh muže, díky kterému budete moci číst následující řádky a který se na oplátku díky vám zařadí, získá své právoplatné místo ve společnosti, protože zkušenosti jsou nepřenosné, a ty jeho jsou životním posláním.


S autorem románu jsem si popovídala a rozhovor si nahrála. Střípky rozhovoru zde dávám pro vás v jeho přepsané verzi.

EU:
Pamatuju se, jak jsi mi jednou říkal, že o tom napíšeš knihu. Ten den je tu. Pamatuješ si ještě, kdy to bylo?

JB:
Jeee, tak to už si nepamatuju. Bude to už víc jak rok, co mě napadla Revoluce za dva tisíce. Konec roku 2013, takže to jsou skoro dva roky.
EU:
Je to přirozené vyústění toho, co jsi chtěl dělat?

JB:
Přirozené vyústění toho, co jsem chtěl dělat předtím, než exekuce zasáhly tak významně do mého života.
EU:
Mluvíš jako kniha.

JB:
Já jsem kniha. (smích)
EU:
O té knize (smích) říkáš, že má kořeny z konce roku 2013. Tedy ta doba sedí na to, kdy už proběhla ta aféra s exekutorkou?

JB:
Jo. To už je vlastně půl roku..
EU:
Půl roku?

JB:
Téměř. No, pár měsíců..
EU:
No, tak když to bylo třeba, dejme tomu, v srpnu..

JB:
Asi v polovině, v polovině běhu té aféry..
EU:
Takže mluvíme o době jak proběhlo tvoje uvěznění?

JB:
Uvěznění?
EU:
Nebo uvěznění proběhlo až později?

JB:
Uvěznění?
EU:
Zatčení.

JB:
Zatčení. Tak to proběhlo hnedka na začátku.
EU:
Takže to je z podzimu roku 2013?

JB:
Jako nápad s tou knihou?
EU:
Ano.

JB:
Né. Nápad s knihou je až z prosince.
EU:
Ale je to ten stejný rok?

JB:
Je to ten stejný rok.
EU:
Takže ty události, které se odehrávaly čím dál hutněji, tě vlastně inspirovaly k tomu, že sis řekl, že už by to stálo i za knihu?

JB:
Ano.
EU:
Ale ty už jsi psal i předtím. Publikoval jsi, že?

JB:
Ano.
EU:
A chtěl jsi publikovat víc?

JB:
No. Chtěl jsem se víc věnovat psaní.
EU:
Takže se dá říct, že vlastně, když se to tak shrne, tvým vrcholným dílem mohl být onen dopis?

JB:
(smích)
No. De facto se to tak asi stalo. (smích trvá)
EU:
Často se odvoláváš na ty metafory, které jsou v něm použity. Jsou pouze metafory?

JB:
De facto daný, daný v životě, jsou jenom dvě věci, že jo. Zrození a smrt. A všechno ostatní mezitím jsou fixe, iluze, nějaký naše představy. Takže vše v životě má svůj metaforický význam. Ke všemu román by měl být čtenářsky zajímavý. A to bych chtěl, prolnout příběh i nějakýma fixema, představama, a přimět čtenáře k přemýšlení, hledání pravdy. Takže pro čtenáře..
EU:
Já myslím, že pro čtenáře by bylo nejvíce populární to, čím jsi nejvíce známý, a to je právě ten dopis, který působil v médiích velice zastrašujícně a alarmujícně, vzhledem k tomu, čeho je člověk schopen, když se dostane do úzkých, a tak dále, a tak dále. Ale ty to podáváš způsobem, že jsi stále věděl, která bije.

JB:
Určitě ten dopis nebude hnedka na začátku románu..
EU:
Na titulní straně nebude? (smích)

JB:
..možná někde v průběhu..
EU:
Bude na toaleťáku? (smích)

JB:
Na toaleťáku nebude. Možná vůbec nebude. Dá se říct, že je ve hvězdách. Záleží na tom, jak román vykrystalizuje, jak půjde na papír..
EU:
Prosím tě, nemluv jak kniha.

JB:
(smích)
EU:
Povídáš si se mnou. (smích)

JB:
Však si povídám s tebou. (smích)
Tak nevím, nevím, kam až daleko zajdu, co do vysvětlení těch metafor. Nebo možná spíš záleží, jak to bude chtít vnímat a pochopit čtenář. Zde stejně zůstanou odlišnosti vnímání našich iluzí a představ. Takže, když to shrnu, nechal bych toto otevřený. Áššš přijde čas na tuto kapitolu.
EU:
A použiješ tam i ty ostatní otevřené dopisy?

JB:
Ostatní?
EU:
Nebo některé části těch článků bys použil?

JB:
Teď nechápu, jak to myslíš?
EU:
No, na svých stránkách wé wé wé pravda zvítězí tečka cé zet
(oboustranný smích) máš spoustu článků, které předjímají tuhle situaci.
JB:
No. Tak o tom de facto bude ten román. O předjímání. (úsměv)
EU:
Takže, pokud se na to podíváme z toho čtenářského hlediska, teď když už jsme rozhrábli ten dopis, ale ta kniha není v prvé řadě taková, jak to říct..

JB:
o dopisu.
EU:
Ano. Ona tím dopisem asi pravděpodobně vznikla, a protože se tím vyhrotily ty události, které se vyhrotily. Což bylo na jednu stranu asi dobře. Tím se dostáváme vlastně k tomu, o čem kniha vlastně je?

JB:
Určitě není o tom dopisu a určitě taky nevznikla tím dopisem. Ta kniha, respektive nápad ji napsat, vznikl, když to tak vezmeme, právním rozborem Exekučního řádu. A ten dopis je vlastně průvodní, jak to říct.. Jak to říct z právního hlediska? Je to jakoby průvodní výklad k tomu právnímu rozboru,respektive de facto k Exekučnímu řádu. Tedy k tomu zákonu.
EU:
V jaké podobě byl. A ještě z velké části je.

JB:
Asi tak. Protože legislativní změny, který od tý doby proběhly, jsou pouze kosmetické úpravy.
EU:
Taky to tak vnímám.
Čtenáři se teda určitě nemají připravovat na to, že budou číst "Blesk" a budou číst nějaké barvité vysvětlování uřezaných bradavek, a tak dále, a tak dále?

JB:
(smích) Tak to nevím, jestli budu znova zacházet do takových detailů. Jenže vyhnout se této části nemohu. Ale "Blesk" to rozhodně nebude..
EU:
Protože, dokážu si představit, že spousta čtenářů si tě bude pamatovat právě pro tohle, a bude si myslet, že třeba může být ten román ještě jakoby.. šťavnatější. Ale tak to samozřejmě není. Úmysl toho všeho je psaný už v úvodu. Jde o odhalení zákulisních tahů?

JB:
Tahů? To nejsou tahy.
EU:
Trhů. (smích)

JB:
Zákulisní věci. Že jo. Spíš zákulisní věci, který nebyly vidět. A pravděpodobně, nebo ne pravděpodobně zcela určitě zklamu čtenáře, kteří budou čekat senzaci a čtení ve stylu bulváru. Naopak předpokládám, že půjde o náročnější čtení. A právě proto chci do románu zakomponovat nějaký ty fixe a představy i k odlehčení. Takže, tak jako vždy si pohraju s emocema.
EU:
Podobně jako v tom otevřeném dopisu?

JB:
Hmmm. Toť otázka. To se uvidí. Každopádně registrovaní čtenáři budou mít příležitost vstoupit, jakoby v uvozovkách, do hry, a svým způsobem se budou podílet na celkovým vyznění románu.
EU:
Registrovaní čtenáři ještě můžou ovlivnit, jak ten román třeba dopadne?

JB:
Hm. I tak, protože konec ještě po té spoustě, spoustě roků, není uzavřen.
EU:
Je tedy i na čtenářích, jestli bude tvůj příběh vůbec uzavřen? Protože je potřeba říct, že Revoluce za dva tisíce je touto formou vydávaná i z toho důvodu, aby si měl konečně za svou práci i nějaký příjem. A aby si ve své situaci..

JB:
Ano, aby vůbec byl můj příběh dopsán. Nejenom teda ta kniha, kterou začínám psát, ale aby byla dopsaná ta kapitola, životní kapitola, která začala svým způsobem prvotní exekucí. Tedy tou exekucí, kde jsem byl věřitelem. Přes navazující peripetie s exekutory a rozvod manželství, po sepsání právního rozboru Exekučního řádu a návazné, které život ještě nedopsal. A přitom je roky moje situace pořád stejná. Nemám peníze, přitom jsem odvedl pořádný kus práce. Bylo mi sebraný i existenční minimum, tedy finanční prostředky, za které si většina lidí pořizuje například jedny klahoty. Ale já měl tyto peníze na vše. Takže nyní jsem odkázán skutečně jen na to, co mi kdo dá.
EU:
Děkuji ti za povídání a přiblížení, o čem "revoluce" je.
Asi jsme nepopsali vše, ale to už budeme muset nechat pro knihu.
Přeji ti hodně úspěchů a aby jsi dosáhl kýžených plodů nejen v práci.

JB:
Také děkuji.